Zkušenosti

„Zažila jsem příjemné pocity „beztíže“, bezpečí, svalového i psychického uvolnění, zkrátka príma. Cítím ve svém těle uvolnění. Navíc je to bezpochyby jemná a přitom velmi účinná metoda pro vyrovnávání psychických „nedostatečností“, zvláště pro děti a mladé lidi.“
~ Marie, nar. 1949

„Na aquahealing chodím již několik let. Prvotní motivace byla spíše podpora psychoterapeutického postupu, jejíž vliv trvá doposud. Záhy se přidal pozitivní efekt na můj pohybový aparát,  jako bonus. Ačkoliv jsem středně těžký vertebropat, po pracovním úraze páteře, s jednostranným přetěžováním, typickým pro povolání sester v resuscitační péči, dosahuje terapeutka, jíž v tonáži převyšuji vice než dvojnásobně, takových výsledků, kterých na suchu nedocílí muži, rehabilitační lékaři (s hmotností vysoce přes cent), ačkoliv se opravdu snaží, tedy užívají značné síly. Krom balneo/fyzio efektu mi aquahealing přináší hlavně zklidnění mysli, což na pracovištích mého typu náročnosti je velmi pozitivním a kýženým vlivem.“
~ Martin, Praha

„Pro mě to byla moc příjemná a velmi hluboká zkušenost. Přišla jsem na terapii stažená a se spoustou opakujících myšlenek na událost, co se mi nedávno stala. Během hodiny, jako bych se díky Markétčině přítomnosti a citlivému vedení poskládala do vnitřní celistvosti. V těle se uvolnily věci, které jsem ani nevěděla, že tam jsou – jako by někdo stisknul tlačítko „reset“ do původního nastavení. Dokázala jsem pustit věci, co jsem držela v hlavě před terapií, cítila jsem se vyživená zevnitř – lehčí, šťastnější, očištěná a hlavně v bezpečí sama se sebou. Ležela jsem po ošetření ještě hodinu a půl sama – zažívala pocit bezpečí, nechávala zážitek doznít a prostoupit celé moje tělo. Bylo to jako by se uklidnil nervový systém a já mohla najednou hbitěji a bez filtru reagovat na vše, co se děje kolem. Z celého srdce za tento zážitek a zkušenost děkuju.“
~ Tereza R., 37 let

„Na terapii jsem šla hlavně z toho důvodu, abych se dostala víc k sobě, abych poznala to, co se uvnitř opravdu skrývá. V začátku ošetření mi bylo opravdu krásně. Cítila jsem se uvolněná, nevadil mi žádný pohyb, hodně jsem byla ve svém těle a když přišly myšlenky na něco jiného, brzy jsem se opět vrátila k sobě. Byl to pro mne osvobozující pocit, nemusela jsem nic dělat, jen vše plynulo …
Když jsem byla pod vodou, cítila jsem, že umírám, že mě voda nese a mně vůbec nevadí, že tomu tak je. Nebyl to pocit, který mi byl nepříjemný, ale právě naopak, šlo o smíření. Druhý pocit, který jsem měla, byl, že se nacházím v prenatálním období v bříšku. Krásný zážitek.“
~ Monika K., Praha

„Všudypřítomná teplá voda se stává mojí domovinou, obklopuje mne celou, halí, hýčká i objímá a dává zažít pocit klidu a spočinutí. Cítím, jak plynu, vznáším se v bezčasovosti a prožívám blaženost. Každý dotek, každé protažení, každá bolest mě naplňují soucitem se sebou samou. Podléhám a uvolňuji se do přítomnosti. Obnovuji důvěru v přítomnost i v pevnou náruč. Cítím se v bezpečí. Splývám s vodou a plný dech mne naplňuje radostí. S lehkostí a radostí se nořím do svých hlubin. Žasnu z toho, co nacházím… Slzy vděčnosti mne zaplavují nad krásou žití i bytí. Jsem naplněna. Jsem nasycena. Jsem. Oslavuji lehkost i volnost na těle i na duši. Jak osvobozující … Děkuji.“
– Soňa, 42 let

„Vodní terapie pro mě byla hlubokým zážitkem na mnoha úrovních. K vodě mě to táhlo od nepaměti, jsem takový vodní živočich, ráda se nakládám do horké vany, plavu v bazénech, relaxuju ve vířivkách, otužuju se v jezerech a řekách nebo se procházím v dešti. Zároveň jsem několik let žila na pobřeží Baltu, od moře doslova co by kamenem dohodil, a sžila jsem se s jeho rytmem, příboj mi byl neustálou melodií všedních dní. Kdybych byla ptákem, stala bych se kormoránem – obdivuju jejich vlétání pod hladinu, když loví, vypadají při tom, jako by se nořili do podsvětí. Kdybych byla pohádkovou bytostí, byla bych mořskou pannou. Studovala jsem estonský folklor a vodní bytosti v něm, takže můj vztah k vodě se promítl i do akademické sféry.
Tohle všechno zmiňuju, protože každý z těch střípků byl součástí mého zážitku. V průběhu se má fantazie probouzela čím dál víc. Chvíli jsem byla mořskou pannou, chvíli lovícím kormoránem, tu se ve mně ozýval stesk po přímořském dlení, tu jsem byla obětí vodníka v českém rybníku a polykala pomyslné andělíčky. Zároveň jsem se po celou dobu cítila objatá bezpečnou náručí, které jsem důvěřovala, a tak jsem si mohla dovolit neohroženě snít, třebaže se moje snění dotýkalo i takových témat jako topení, podsvětí a život po životě. Na druhou stranu byly i chvíle, kdy jsem si připadala jako tvoreček poklidně plovoucí v plodové vodě, anebo naopak jako žena, která se chystá porodit v doprovodu vodní duly.

„Vodní terapii jsem si zamilovala a tak chodím pravidelně. S prvními terapiemi jsem se dostala „domů“ a objevila dávno ztracené cítění. Navíc jsem vodní tvor, takže jsem se opravdu napoprvé cítila, že bych tam pod vodou zůstala klidně navěky. Byl to i šok, protože po strastech pozemského světa s trochu hrubšími konturami než je měkkost vody jsem si odvykla na svou jemnost a cit, které se tím probudily. Mnoho věcí se mě další měsíce dotýkalo, pociťovala jsem, co mě v nitru dojímá. Život je takhle ale mnohem živější – nebo možná – teprve živý. Část mě, která byla mrtvá (dobře, jen spala) je nyní živá. Není to vždy lehké – ale je živá.

Pokaždé se ráda vracím do prostoru na hladině, pod vodou, v bezpečné náruči a krásném plynutí, které tak miluji. Uvolnění a lepší pocit v těle mi přetrvává většinou 3 dny potom. Přicházejí i další objevy. Naposledy mi vodní terapie pomohla dostat se do těla a vypnout hlavu. Po nějaké době prostě cvak. Vypnuto. A že vypnout hlavu v mém případě, kdy ji výrazně ovládá-al vnitřní kritik a cizí názory a hlasy, léčivý a velký fakt je. V navazujících týdnech jsem jen nadšeně objevovala své nové dovednosti a všímala si, které svázanosti a omezení zmizely. Najednou přišla jiná perspektiva, kterou nevím, jak jinak bych prolomila.
Na vodní péči mám ráda, že zasahuje do všech rovin. Tělesné, psychické, duševní, duchovní, emoční. A díky tomu dokáže dělat i malé velké zázraky. A kdo slovo duše, emoce a duch ve slovníku nemá, nevadí, rozvolnění kloubů a svalů je samo o sobě dostatečně báječné.